Oddlužení není pro podnikatele
Od 1. ledna 2008 vstoupil v ČR v platnost zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). O úpadek dlužníka se podle insolvenčního zákona jedná, pokud má dlužník více věřitelů a závazky, které není schopen dlouhodobě splácet. Insolvenční zákon zavedl do českého právního řádu nový institut k řešení úpadku. Tento článek se bude zabývat pouze jedním řešením,
a to oddlužením.
Tento institut (oddlužení) je určen k řešení úpadku u fyzických osob, se zaměřením na jejich ekonomické problémy, zpravidla způsobené neschopností splácet závazky z půjček, úvěrů
a leasingů. Podle insolvenčního zákona (konkrétně ustanovení § 389) může institut oddlužení využít pouze dlužník, který není podnikatelem.
Tomuto ustanovení je třeba věnovat velkou pozornost, neboť podnikatelům, ani osobám, jejichž dluhy pocházejí z podnikatelské činnosti, soud oddlužení nepovolí a rozhodne o způsobu
řešení úpadku tohoto dlužníka konkursem.
Jak postupovat v případě úpadku
Osoba, která se ocitne v úpadku a tento úpadek chce řešit oddlužením, nesmí být (ani formálně) podnikatelem, a hlavně nesmí mít, pokud možno, žádné dluhy, které pocházejí z podnikání.
Soud v tomto případě oddlužení nepovolí a rozhodne o způsobu řešení úpadku konkursem.
V hraničních a sporných případech pak bude posouzení dané situace na příslušném insolvenčním soudu.
Podání insolvenčního návrhu
Tento problém řešila prostřednictvím soudů i paní Hana. Paní Hana od roku 1993 do roku 1998 aktivně podnikala, poté se jí přestalo dařit a podnikání přerušila, avšak tuto skutečnost neoznámila příslušnému živnostenskému úřadu. Od té doby paní Hana dlouhodobě řešila rodinné záležitosti
a začala být zaměstnána na základě pracovního poměru.
V roce 2008 se paní Hana dostala do finančních problémů a jeden ze subjektů, kterému dlužila určitou finanční částku a nesplácela, na paní Hanu podal insolvenční návrh. Jelikož paní Hana
o své nepříznivé finanční situaci věděla, nebyla totiž schopna splácet své závazky i ostatním věřitelům, s insolvenčním řízením a vyhlášením úpadku na svoji osobu souhlasila a požádala
o způsob řešení svého úpadku oddlužením.
Insolvenční soud (speciální senát u místně příslušného Krajského soudu), který celou věc řešil, situaci paní Hany pečlivě posoudil a zjistil, že paní Hana má podnikání, které dříve provozovala, stále zapsané v živnostenském rejstříku a svoji podnikatelskou činnost tak formálně neukončila. Je tedy stále vedena jako aktivní podnikatelský subjekt. Navíc insolvenční soud zjistil, že závazky, které paní Hana má, z části pocházejí z doby, kdy ještě podnikala a souvisejí s její podnikatelskou činností. Insolvenční soud pak ve svém usnesení označil podle ustanovení § 389 insolvenčního zákona paní Hanu za podnikatelku, její žádost na povolení oddlužení zamítl a vyhlásil na ní konkurs.
Paní Hana s usnesením insolvenčního soudu nesouhlasila a považovala uvedený výklad soudu
za nesprávný a nespravedlivý. Proto podala proti tomuto rozhodnutí řádný opravný prostředek, tedy odvolání k vrchnímu soudu. Vrchní soud se celou situací zabýval a usnesení insolvenčního soudu potvrdil. Paní Hana se s tímto usnesením opět nesmířila a rozhodla se v rámci svého soudního procesu využít i mimořádný opravný prostředek, a to odvolání k nejvyššímu soudu, ve kterém namítala, že vrchní soud danou věc nesprávně posoudil, neboť ona již není podnikatelkou, což
v zákoně není nijak explicitně specifikované, a požadovala, aby nejvyšší soud usnesení nižších soudů zrušil a nařídil další řízení.
Nejvyšší soud celou věc velmi podrobně prozkoumal a ve svém usnesení paní Haně vysvětlil, že dříve podnikala, v době podání návrhu, i když jen formálně, je stále zapsána v registru podnikatelů, tedy je považována za podnikatele. Nejdůležitější však je, že mezi jejími dluhy, které se oddlužením chystá řešit, jsou i dluhy pocházející z podnikání, což odporuje principům daným insolvenčním zákonem pro tento institut.
Při podrobnějším vysvětlení této problematiky a zároveň i jako návod pro řešení podobných situací ostatními soudy nejvyšší soud vysvětlil, že záměrem zákona je z možností řešení úpadku podnikatele vyloučit, a že logickým vyústěním podmínky, že dlužník není podnikatelem, skutečnost, že daný dlužník není zákonem považován za podnikatele a nemá současně žádné dluhy vzešlé
z podnikání.
Soudy postupují individuálně
V další úvaze nejvyšší soud sice připustil, že daný postup může být vůči některým dlužníkům nepřiměřeně tvrdý. U dalších podobných případů proto nejvyšší soud doporučil ostatním soudům postupovat individuálně a každý případ pečlivě posoudit s ohledem na tyto skutečnosti: na dobu vzniku konkrétního závazku (dluhu) z podnikání, dobu ukončení dlužníkova podnikání, četnost neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech závazků dlužníka, a to, zda je příslušný
věřitel obeznámen, že daná pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Situaci paní Hany nejvyšší soud podle těchto kritérií také posoudil a dospěl k závěru, že v jejím případě okolnosti
jejích dluhů možnost využití oddlužení zabraňují, a její odvolání zamítl.